O podzimních prázdninách jsme se vydali do míst nedaleko Mladé Boleslavi. Doslechli jsme se, že v obci Mukařov bude probíhat výcvik mladých agentů. V úterý ve večerních hodinách jsme dorazili do ubytovny. Jen, co jsme se trochu posilnili večeří, pustili jste se do vybalování.

V středečních dopoledních hodinách nás navštívili starší agenti. Dozvěděli jsme se od nich, že pokud se chceme stát pravými agenty, musíme projít několika zkouškami. Nejen, že musíme splnit testy fyzické, ale i psychické. Nejprve jsme si vytvořili identifikační známku, aby bylo poznat, že jsme mladí agenti ve výcviku. Nejprve nás čekal test pozornosti. Nestačilo nám umět rozpoznat různé věci, museli jsme se zároveň i umět trefit do správného místa.

V průběhu dne jsme samozřejmě procházeli ještě mnoha dalšími zkouškami. Agenti musejí být nejen pozorní, přesní a odvážní, ale také rychlí, chytří a dokonce trochu lstiví. Každý správný agent navíc musí zvládat pracovat i v týmu. Kolikrát jen členové týmu jsou schopni pomoci a vytáhnout z průšvihu. Skoro všem se nám během dne povedlo projít všemi zkouškami.

Po vydatné večeři jsme z venkovních prostor zaslechli velké rány. Oblékli jsme se a vyšli ven. Dým nás zavedl k havarované vesmírné lodi. Z dálky jsme slyšeli něco, co znělo jako rozhovor. Nerozuměli jsme však ani slovo. Starší agenti nás odvedli zpět do ubytovny. Dali jsme dohromady všechny postřehy, které jsme si z venku odnesli. Jelikož však bylo už pozdě, šli jsme brzo na kutě. Tušili jsme, že nás následující den toho bude hodně čekat.

Ve čtvrtek ráno jsme měli tu čest dostat své agentské legitimace. Konečně z nás byli praví agenti. A jako takoví jsme se vydali opět tam, kde předchozího večera spadlo UFO. Místo dopadu již bylo označeno červeno-bílou páskou. I když jsme byli varováni, tak někteří z nás se dotkli podivné hmoty z trosek. Jelikož jsme však nevěděli, zdali nám to neublíží, poslali jsme dotyčné pro jistotu do místní karantény. My ostatní jsme se vydali do okolí nalézt patřičný lék. Trvalo nám to sice celé dopoledne, ale nakonec se zadařilo. Jakmile byl nakaženým lék podán, ulevilo se jim. V odpoledních hodinách jsme se mohli konečně pustit do dešifrování zprávy, kterou jsme slyšeli předešlého dne večer. Bohužel každá agentura má několik různých oddělení. I nás čekalo projít několika různými odděleními, abychom byli schopni onu zprávu dešifrovat. Po zdlouhavém luštění jsme zjistili, že loď, která spadla nedaleko, patřila mimozemšťanům. Požádali nás o pomoc.

Třetího dne jsme se vydali získávat vše potřebné, o co nás mimozemšťané žádali, vše na přípravu nového paliva do jejich plavidla Krom jiného jsme si vyrobili malé panáčky s jejich podobou. To abychom na ně měli vzpomínku, až se vrátí na svou rodnou planetu.

Čtvrtého dne nás čekala nejdelší výprava. Sice jsme měli vše, o co nás mimozemšťané žádali, ale netušili jsme, v jakém poměru to máme zkombinovat. Návod se jim během přistání vytratil někde v okolí. Museli jsme dávat opravdu velký pozor, abychom zjistili, kde se nalézá. Nakonec jsme ho objevili na nedalekém zámku. Někdo ho zřejmě nalezl a připnul na zdejší nástěnku. V podvečer čtvrtého dne jsme smísili směs, díky které pak byli schopni mimozemšťané odletět zpět domů. Museli jsme být víc než obezřetní. Nesměli jsme udělat jedinou chybičku. Jako správní agenti jsme samozřejmě žádnou chybu neudělali. Ve večerních hodinách jsme mimozemšťanům předali směs potřebnou k odletu. S vděkem se s námi rozloučili a odletěli opět na svou rodnou planetu.

Poslední den nám již zbylo pouze zabalit své věci a zamířit zpět směrem k domovu.