Přelouč a jeho okolí je znám nejen vorařstvím, ale také místními pověstmi. Dalo se tedy předpokládat, že se s tím i my nějak seznámíme. V sobotu dopoledně jsme si vyzkoušeli, jak těžké bylo za starých dob stavět vory. Nebylo vždy lehké postavit vor tak, aby se na něm kapitán udržel. I nám dalo zabrat vytvořit a zpevnit plavidlo tak, aby drželo pohromadě, jak jsme si přáli. Kromě voru jsme pro kapitána ze špaget a “maršmelounů“ měli vytvořit věž. Byl to nelehký úkol, ale všichni jsme si s tím nakonec poradili bravurně.
Abychom celý den neseděli v ubytovně, vydali jsme se ven. Zamířili jsme do nedalekého lesa. V průběhu dne jsme si zahráli spoustu her. Stejně jako voraři, i my jsme si vyzkoušeli, jak nelehké bylo jejich řemeslo. Voraři museli mít nejen dobrou paměť, přesný odhad a přehled o vzdálenostech, ale museli také ovládat počty.

Jakmile jsme dorazili k nejbližšímu potůčku, vypustili jsme naše malé korkové voraře i s jejich plavidly. Všem se nám povedlo vytvořit bytelné vory. Kapitáni se na nich udrželi a v poklidu na nich pluli. Ještě jsme jim z dálky přáli šťastnou cestu a doufali jsme, že doplují daleko.

Navštívili jsme i místní akvadukt, u kterého se nám povedlo odlovit jednu kešku. Toho dne to byla již druhá.

Ve večerních hodinách jsme se dozvěděli o jedné místní pověsti. Ve zdejších lesích prý žije dubový lesní duch, který nemá rád hluk. Teda hlavně při sbírání hub. Zahráli jsme si několik různých her. Některé byly nové, jiné již známé – například hra Oxford/Cambridge.